Důležitá mi přijde osvěta starostů, říká Josef Janota z oddělení ochrany ovzduší pražského magistrátu.
Co mám dělat, když soused pálí odpadky?
A jak víte, že pálí odpadky? Klidně může pálit i povolené palivo a z komína přitom stoupá nepěkný kouř. Někdy je důležitější způsob topení než to, co pálíte. Třeba jen neumí topit.
Co znamená, že neumí topit?
Když do rozpálených kamen nasypete v nejhorším případě mokré uhlí a zavřete přívod vzduchu, nenastane spalovací proces. Tím, že kamna jsou rozpálená, dojde ke karbonizaci paliva a začne se uvolňovat prchavá hořlavina, kouř pak obsahuje spoustu oxidu uhelnatého a také polycyklických aromatických uhlovodíků, což je to nejhorší, co do ovzduší může unikat. Dotyčný by měl v takovém případě přejít na jiný způsob vytápění nebo si alespoň pořídit kotel modernější konstrukce, který je konstruovaný na ekologickou úroveň spalovacího procesu. To je kotel, kam nasypete kbelík uhlí a on už si vše dávkuje sám.
Co nejhoršího z hlediska životního prostředí můžu do kamen hodit ?
Všelijaké odpadní plasty, ale záleží na tom, jaké množství speciálně chloru se ocitne v topeništi. Chlor máte i v kuchyňské soli, chlorid sodný je součástí zemského povrchu, takže v uhlí určitě taky nějaký chlor je, ale pokud mluvíme o spalování odpadů, podstatné množství chloru přinesou do topeniště fólie a další výrobky z polyvinylchloridu, což je velmi často používaný plast. A chlor pak generuje v kouři chlorované organické sloučeniny, které jsou považovány za velmi nebezpečné. Dalším zlozvykem je spalování vyjetého oleje, který se v domácích kamnech spalovat vůbec nesmí. Obecně rovněž jakékoli dřevo, které není deklarované jako palivové, se považuje za odpad, a spalovat odpady je zakázáno.
Co si myslíte o současném stavu ovzduší u nás?
Uspokojivý samozřejmě není, ale dnes máme jakási měřítka na to, co je dobře a co ne. Jsou stanoveny limity, které dříve nebyly. V posledních několika letech se zjišťuje zejména u polyaromatických uhlovodíků, které jsou z toho, co z komína může vyletět, z hlediska dopadu na zdraví asi nejproblémovější, že velmi komplikované to může být právě na vesnici. Na druhé straně my jsme doma topili v trojích kamnech, topilo se uhlím a parametry, které se dnes sledují, se tehdy neřešily, protože se o nich nevědělo. A to nemluvím o středověku, kdy byla otevřená ohniště, díra ve střeše nebo černé kuchyně, v nichž se vařilo. To muselo být samý dehet nebo samé polyaromáty. Dnešní stav musí být nutně lepší, ale hodnoty staré třicet padesát let nemáme, takže je nelze poměřit.
Přesto situace ideální není. Má řešení?
Záleží na tom, co považujete za řešení. Pokud byste chtěla tento problém odstranit, musíte najít cestu, jak lidi přesvědčit, aby topili plynem, a těm, kteří na to nemají, pomoct.
Mohla by tou cestou být akce Zelená úsporám?
Určitě je to dobrá cesta. Ale pokud bychom jako řešení vnímali odstranění problému, tohle jím určitě nebude. To je cestička, která je chvályhodná, ale nelze si myslet, že dokáže odstranit problém v řádu několika let. Topeniště na tuhá paliva, a špatně spalovat tuhá paliva je téměř to samé jako spalovat odpadky, tu určitě budou ještě za deset dvacet let, byť v menší míře.
Kde vidíte cestu?
Myslím, že žádné donucovací prostředky neexistují. Podstatná je osvěta, a to například přes informační prostředky, ale velmi důležitá je podle mě informovanost starostů a zastupitelů, aby se o tuto problematiku začali víc zajímat, upřednostňovali ji v žebříčku hodnot a přátelsky a neformálně přesvědčovali obyvatele, aby něco udělali. Na silovou cestu nevěřím. Jednak ji neumožňuje legislativa, jednak by velký efekt ani nepřinesla.
Mirka Nejedlá
