Dobřichovice jsou ve vesmíru

planetkaŘíká se, že když se narodí člověk, vzplane na nebi nová hvězda.

Proč by ji nemohlo mít i město nebo malé městečko? Vždyť když pohlédneme k jasné noční obloze, vidíme jich zářit nepočítaně. Možná že ještě víc je těch neviditelných – malých úlomků či kupek skal – které se skrývají v tmavém vesmírném prostoru, přitom mnohé docela blízko Země. Nazýváme je planetkami , a přestože jsou jich miliony, některé z nich jsou označeny číslem, nebo jsou dokonce pojmenovány podobně jako velké planety. Pokud by někdo prostudoval jejich dlouhé seznamy, kupodivu by našel řadu nám blízkých názvů, například Semafor,Talich, Forman, Pecková a mnoho dalších. Tato jména jsou důkazem, že čeští objevitelé se ve světě planetek neztratili, zejména jedna z nich, dobřichovická rodačka, která jich má na svém kontě více než dvě stě padesát. Logicky lze v seznamu jejích objevů nalézt i planetku s názvem Dobřichovice. Nejen o této planetce číslo 17600 jsem si právě sem, do malého města na břehu Berounky, přijela popovídat s její objevitelkou – Lenkou Kotkovou, rozenou Šarounovou.

Astronomie byla a je u nás populární a čeští astronomové dosáhli významného postavení i v mezinárodním měřítku. Jaká je situace dnes?
Astronomie se u nás těšila a těší velkému zájmu veřejnosti, vidíme to na přednáškách i na dnech otevřených dveří, které se na ondřejovské hvězdárně pravidelně pořádají. Pokud se chceme podívat na českou astronomii jako na obor zabývající se pozorováním oblohy a interpretací výsledků těchto pozorování, je velmi specifická. Pozorovací podmínky u nás jsou mimořádně špatné, mnoho dnů je zamračených, a když už je jasno, neklidný vzduch rozmazává obraz. Žijeme v hustě osídlené oblasti, ani na horách není obloha kvůli světlu z civilizace tak temná, jako nad velkými světovými observatořemi. Ale čeští astronomové dokázali najít zaměření, kde tato omezení tolik nevadí, a některé týmy dosáhly světově uznávaných výsledků, většinou díky mravenčí systematické práci, důvtipu a dokonalému využití skromných prostředků, které mají k dispozici. V dnešní době už i my máme možnost využívat přístrojů všude po světě, někdy i na dálku. Například z Ondřejova, Prahy i Brna ovládáme pomocí počítačových sítí dalekohled s průměrem 1,5 m, který stojí v horách v Chile, kde je jedno z nejkvalitnějších pozorovacích míst na světě.

Mají ženy šanci vyniknout v tomto náročném vědeckém oboru?
Myslím si, že ženy, které projdou fyzikálním vzděláním, mají srovnatelný způsob vědeckého uvažování jako muži, takže šanci vyniknout by měly mít stejnou. Závisí spíš na tom, kolik času je kdo ochoten do práce investovat, protože v astronomii se musíme probírat velkým množstvím dat a i jejich získání je časově náročné. Kdo není ochoten trávit hodiny denně (i nočně) rutinní prací, nemůže v praktické astronomii uspět. Maminka s dětmi tedy nemůže konkurovat zahraniční vědkyni, která nemá domov a v kanceláři sedí 12 hodin denně i o víkendech. Pokud trochu odbočím – když jsem před dvaceti lety začínala spolupracovat s lidmi kolem 65centimetrového dalekohledu v Ondřejově, přišlo mi, že je nás žen pár. Dnes mám pocit, že se to vyrovnává, i kvůli přílivu cizinců, u nichž mají ženy ve vědě větší zastoupení.

Vraťme se k naší, tedy dobřichovické planetce – její jméno jste zvolila z osobních důvodů?
Všechna jména planetek navrhuji z osobních důvodů, je to soukromá věc objevitele, zaměstnavatel mi to nenařizuje. A pokud jde o Dobřichovice, mám k nim stále silný vztah. I když již trvale bydlím nedaleko Ondřejova, jezdím sem s rodinou za svými rodiči a příbuznými, občas na koncerty, které pořádá a kde účinkuje můj táta. Často mu ještě obracím noty, jako jsem to dělala od dětství. O loňských Vánocích jsem si zahrála v krásném karlickém kostelíku na kontrabas Rybovu vánoční mši.

Viděla jste planetku Dobřichovice jako těleso, nebo to byla jen mihnoucí se čárka v objektivu?
Ani jedno, ani druhé. Běžná planetka je na obloze příliš malá, než aby mohl být na snímku vidět nějaký tvar, a pohybuje se příliš pomalu, než aby se mohla během několikaminutové expozice rozmazat. Pořizují se tedy série snímků, které se mezi sebou porovnávají, hledá se, jaká tečka se na snímku nepatrně pohnula.

Když jste ji poprvé zahlédla, jak jste poznala, že je to ta pravá, dosud neznámá a nepojmenovaná?
Poloha zaznamenané planetky se porovná s polohami již známých planetek pomocí webové databázové služby, kterou poskytuje planetkové centrum Mezinárodní astronomické unie. Ale v podstatě jsme to dělali jen ze zvědavosti, stačí poslat pozice (nebeské souřadnice) planetky změřené pomocí již zmíněného speciálního softwaru do planetkového centra pod jakýmkoli názvem. Odtud nám automaticky e-mailem přijde označení planetek, ať už je nové či známé. Také se přiřadí všechny pozice ze všech observatoří, které v databázi mají, a ukáže se podle nového výpočtu, že patří k dané planetce. Tak se stalo, že třeba planetka (17600) Dobřichovice má první pozorování už z roku 1990 z observatoře na Kitt Peaku ve Spojených státech, kdy ještě žádný planetkový program v Ondřejově neexistoval. Z těchto několika pozic však nebylo možné určit žádnou dráhu, to až na základě ondřejovských měření z roku 1995, který je uveden jako datum jejího objevení.

Mírně eliptická dráha planetky (17600) Dobřichovice leží mezi drahami Marsu a Jupiteru, Slunce oběhne za 5,2 roku. Teď v únoru se na naší obloze skrývá v záři Slunce a je velmi slabá, nejlépe pozorovatelná a nejblíže bude v květnu a červnu. I tak její vzdálenost bude přesahovat 300 milionů kilometrů (tedy dvakrát dále, než je Slunce) a bude zhruba 200tisíckrát slabší než nejslabší hvězdy, které můžeme spatřit pouhým okem. Jinak nevíme téměř nic, je to nepravidelný shluk kamení o velikosti kolem 5 kilometrů – to je jen odhad na základě předpokládané průměrné odrazivosti povrchu.

Obstáli jsme v pozorování planetek v mezinárodní konkurenci?
V hodnocení astronomické práce není výstižné slovo konkurence. My se snažíme spolupracovat.
Pokud jde o objevování nových planetek, je Česká republika historicky dost významná díky hvězdárně na Kleti, kde podchytili velké množství planetek v době, kdy to na světě mnoho stanic nedělalo. Od devadesátých let však existuje řada přehlídek, tedy projektů na objevovaní planetek zejména v blízkosti Země (ty nás zajímají nejvíce, protože můžou Zemi ohrozit), z nichž několik největších najde naprostou většinu těles. Celkově je tedy dnes český podíl na objevech naprosto zanedbatelný. Ale významné je zkoumání fyzikálních vlastností planetek, kdy z dlouhodobého měření změn jasnosti se dá zjistit, jak rotují, a z velkého množství takových údajů o spoustě planetek pak je možné odvodit, jakou mají planetky nejčastěji hustotu, strukturu, že bývají často dvojité, jak se vyvíjejí dráhy – prostě jak „žije“ sluneční soustava. V tomto zaměření patří někteří čeští astronomové k nejvýznamnějším na světě, spolupracují se zahraničními týmy zabývajícími se studiem planetek i z jiných pohledů. Dnes jsou velké objevy v astronomii spíš záležitostí spolupracujících týmů z různých zemí než výsledkem práce jednoho vědce.

Může si kdokoli zvolit, případně koupit název pro svoji planetku? Jaká jsou pravidla pro jejich pojmenování?
Jméno planetky není možné si koupit. Ani objevitel nemá jisté jméno, které navrhne, protože komise Mezinárodní astronomické unie, jež za pojmenování zodpovídá, může jméno odmítnout nebo návrh či vysvětlení velmi pozměnit, což se nám už několikrát stalo. Jména nesmějí souviset s obchodní reklamou, politikou, vojenstvím. V poslední době to nesmí být ani domácí mazlíčci. Komise stále víc hledí na význam a zásluhy navržených míst nebo osobností. Omezený je i počet znaků jména.

Jaká další jména z našeho regionu bychom na obloze mohli hledat?
Například Antonín Mrkos pojmenoval planetku po řece Berounce, Petr Pravec na návrh významného astronoma Zdeňka Ceplechy pak pomohl dát jméno planetce (11364) Karlštejn a také existuje planetka Stradonice. Jmény planetek jsem měla možnost poděkovat za podporu své rodině, zejména rodičům, bez ní bych takovou práci vůbec nemohla dělat. Můj táta je navíc dost významnou osobností žijící v Dobřichovicích, patří k nejžádanějším klavírním doprovazečům v naší republice, byl dlouholetým členem České filharmonie a je také hudební skladatel, pro Dobřichovice složil slavnostní fanfáry, které znějí před každým předvánočním ohňostrojem nebo na zahájení Vinařských slavností. Planetku má také pan profesor Karel Lewit z Dobřichovic, zakladatel manipulační léčby v České republice. Planetek s názvy vztahujícími se k Česku a Slovensku je téměř 700. Z mnou objevených planetek má jméno necelá stovka. Návrhy na jména významných osobností z astronomie, sportu nebo obecně kultury jsou nejčastěji od Dr. Jiřího Grygara, ale s vymýšlením jmen a zejména pak anglických zdůvodnění pojmenování (tzv. citací) pomáhala i řada dalších přátel. S rodinou chceme na obloze propagovat hlavně českou hudbu, včelařství a také třeba vinařství.

Věříte na astrologii, která učí, že hvězdy ovlivňují náš život?
Na astrologii nevěřím a nemám s ní nic společného. Zabývám se jen měřením a fyzikou, to je naprosto odlišný obor. Hvězdy ale ovlivnily můj život tak, že jsem se do nich zamilovala, daly mi práci a díky ní jsem potkala i člověka, který je dnes mým manželem a máme spolu krásnou holčičku. To je největší objev mého života, jak je krásné mít rodinu a děti. Kéž by hvězdy vedly i naši dcerku k zodpovědnému a šťastnému životu – nejde o astronomii, ale o naplnění hlavně mladého života něčím podstatným a krásným, než bude mít dost rozumu, aby uměla řídit svou cestu životem sama.

V mládí jste určitě měla i další záliby.
Od dětství je mým hlavním koníčkem a zjistila jsem, že i životní potřebou, hudba. Vyrůstala jsem v hudební rodině, a i když moje snahy naučit se hrát nebyly příliš podporované kvůli nejistým perspektivám hudebníků, jako samouk jsem hrála na klavír, kontrabas, zobcovou flétnu a klarinet, zpívala v dětském sboru a souboru Ludus Musicus. Od svých osmi let jsem mnohokrát obracela svému tátovi noty na komorních koncertech, v České filharmonii nebo při natáčení v rozhlasu. Dnes se k hudbě zase víc vracím, hraji na kontrabas v Říčanském komorním orchestru a o minulých vánočních svátcích jsem si několikrát zazpívala Rybovu mši i se svou sedmiletou dcerkou.

Která místa kolem Dobřichovic máte nejraději?
Považuji Dobřichovice za svůj druhý domov, žila jsem tu 30 let, většinu života. Mám ráda hlavně procházky okolními lesy. Na sever od Dobřichovic, poblíž Karlíka, jsou prudké svahy hřebene, za nímž leží Vonoklasy. Vyprahlé kamenité svahy jsou porostlé hlavně pokroucenými malými duby, které jen těžko vzdorují náročným podmínkám. Poblíž hřebenu je nádherná vyhlídka, odkud kdysi startovala rogala, v současné době to tam lidé zkoušejí i s padáky. Jednou v noci jsme s bráškou na tuto vyhlídku vynesli malý dalekohled, abych mohla vidět jednu otevřenou hvězdokupu (rodinu mladých hvězd) těsně nad obzorem, zdola z Dobřichovic byla schovaná za jižním hřebenem.
Do Hřebenů směrem na jih od Dobřichovic jsem doslova zamilovaná. Mají úplně jiný charakter než stráně na okraji Českého krasu, jsou pestré v detailech, i když vyhlídek není mnoho. Přesto se najdou, třeba vyhlídka u Hvíždince mířící na Řevnice je mystická. Často se však volně procházíme lesy, mám svá oblíbená bezejmenná místa, kde je vzácné někoho potkat.
Čím delší dobu se zabývám zkoumáním vesmíru, tím víc si užívám toulání v přírodě, obyčejného života na zemi a dobrých lidí kolem sebe.

Děkuji za rozhovor.
Text a foto: Marie Holečková a archiv Lenky Kotkové